Můra (část 1.)

16. července 2014 v 13:19
Proč mě budíš z polospánku když já, chodíc po svém domě bezcílně míru ani klidu nehledám? Odrazem v okně byla jsi a poté stvůrou ticho řvoucí se zastavila srce mé. Proč při světle měsíce na dveře pokoje mi sedá? A proč při světle lamp ty nejsi nikde k nalezení? Proč svými křídly kmitáč, víříš prachu sto let pobývajícím na místě jediném a přesto nechceš letět? A kdy konečně ,po nocích probdělých ,odejdu ze světa bdících ,pojídáš mi srdce a mysl mou plníš krví a žlučí nejčernější... Prosím odejdi! Netrap mysl mnou tvoji pochybnou přítomností... proč za světlem neletíš? Proč vyhledáváš stínu a zákoutí abys kousat a vkrádat se do těla mého mohla? Proč? Na oknech sedí tvoji přítelé... jak ty ses dovnitř dostala? Proč neshoříš? Když se strachem do postele lehám ty nikde k vidění nejsi... avšak to tvoje ticho... já ho slyším, to nepřirozeně ohavné ticho! Přestať Prosím, odejdi z mého pokoje, domu, vesnice, zmiz navždycky do sfér odkud si přišla! Odleť a nech mě konečně odpočinout bez hrůzy ze spánku... Prosím
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliška Eliška | E-mail | Web | 16. července 2014 v 13:24 | Reagovat

KmitáČ? Spíše kmitáŠ, ne? :-D.
Je to pěkně napsané - ze začátku jsem si to musela přečíst ale alespoň dvakrát abych pochopila, co tím myslíš :-D.
Ale zní to moc pěkně - tak romanticky i hororově ;-).

2 Tomáš Tomáš | 16. července 2014 v 14:09 | Reagovat

Ehm, jo tak to dopadá když si to po sobě ani nepřečtu :D a moc děkuju

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama