čtyři nuly

1. srpna 2014 v 23:53 | Tomáš Mašek |  Štěstí kachen bez vody
Chci být Filosofem... Vlku ,slyšíš mě? Jasně že ne, jen u řveš a šumíš tu. Šumíš a praskáš ,řveš až k pláči. Šumění a tma. To bolí. Nemáte představu jak moc. Je jen jedna horší věc... a to když víte že to bolet má ,ale nebolí... Nechceš týct... však se uvidí. Stejně potečeš, děláš mi to naschvál, já to vim. A nechci vědět to co mi pokaždý řikáš když se objevíš, protože vím ,že nelžeš. Kde je šumění? Vlku, řekni mi něco. Prosím. Teď jsi tu jen ty ,víš? Ikdyž bych byl asi radši sám než s tebou. Vlastně tě vůbec nemám rád. Strašně tě nesnáším... Protože to, proč mě lidi nemaj rádi si mě naučil ty... A já vím ,že to všechno jsou hlouposti. A neřídím se podle toho. Nevím proč si lidi myslej ,že jo. Ale co... ať si myslej co chtěj, stejně jim je do mě hovno a tobě i mně taky. Stejně všichni umřeme. Tak je to běžné, živí musí zemřít... Hamlete? Víš co je nesnesitelný? Jediný co je nesnesitelný je to, že nic neni nesnesitelný... Verlaine? Vy se tak máte. už 10 minut se tu vyťukává ta zasraná melodie o třech tonech, děláš si ze mě srandu? Až tak mě nesnášíš? Tak jo, víš co? Mohl bych se podřezat, mohl bych si rozbít hlavu nebo se udusit, ale já jsem něco slíbil ,tak to dodržim. Ani tou lžící mě neumlátíš. To já tebe. Dneska jsem měl meloun, co chutnal po krvi... bylo to zvláštní a hnusný. Snědl jsem ho skoro celej. Heh už nevíš co říct a ani po takový době tu melodii nezměníš? Nesnášim tě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama