Ta slečna v bílém

8. srpna 2014 v 21:25 | Tomáš Mašek |  Příběhy
Ahoj. Je mi dobře, jen mi teď nějak není moc dobře, ale jinak dobrý... Ten jazz hraje moc rychle, ale neni to swing... A stejská se mi. Dneska jsem zdravil tu slečnu, celou, celičkou v bílém a neodpověděla mi. Jen na mě koukala, pořád a pořád a potom když jsem se nekoukal tak odešla. Ale já ji viděl i se zavřenýma očima... Tu její hladkou bílou tvář a černé oči... a byla celá oblečená v bílém ... Asi mě nemá ráda. No co, snad ji nepotkám zítra. A když potkám, tak ji nepozdravím. Pak si musí lidi co tak budim myslet že jsem blázen. Ale já nejsem. Byla tam, já ji viděl. A bál jsem se jí. Strašně. Víc než toho houkání... Zase je tady. Asi tam někdo stojí a on nemůže zabrzdit. A ta slečna se smějě, ikdyž má tu bílou masku a oči tak černý jako když je nemá a taky asi nemá. Asi nepůjdu spát.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama